Co nás čeká v případě, že se staneme dědicem?

Proces dědického řízení není příliš příjemný, avšak skoro pro každého z nás, leckdy nevyhnutelný. Dědicem se můžeme stát v případě, že nám někdo v závěti odkáže svůj majetek, máme se zůstavitelem uzavřenou dědickou smlouvou či dědíme ze zákona na základě tzv. dědické posloupnosti.

 

Zahájení dědického řízení

Dědické řízení se zahajuje smrtí zůstavitele tak, že matriční úřad předloží soudu úmrtní list osoby. Soud potom pověří notáře, jako soudního komisaře, k projednání dědictví. Jakmile notář obdrží od soudu pověření a spis, pozve k předběžnému šetření osobu, která je uvedena jako vypravitel pohřbu.

 

Co je to předběžné šetření?

Jde o fázi dědického řízení, ve které notář, jako soudní komisař, zjišťuje okruh dědiců a rozsah majetku (aktiva a pasiva dědictví), který má být předmětem dědického řízení. Účelem předběžného šetření je získání základních poznatků o skutečnostech, na nichž závisí další postup řízení o pozůstalosti.

 

Při předběžném šetření se provádějí úkony potřebné k objasnění stavu pozůstalostního jmění a pro zjištění dědického práva (osob, které mají právo na pozůstalost), odkazovníků, vykonavatele závěti, správce pozůstalosti a dalších. Notář se zejména zajímá, jestli není známo, že zemřelý zanechal závěť nebo listinu o vydědění. A ptá se samozřejmě na majetek a jeho jednotlivé druhy.

 

Práva dědiců: Co můžete udělat potom, když zjistíte, že jste dědicem?

A) Odmítnutí dědictví

Notář nejprve vyrozumí dědice o dědickém právu a možnosti odmítnout dědictví s poučením o následcích tohoto právního jednání. Každý dědic je oprávněn po smrti zůstavitele dědictví odmítnout výslovným prohlášením vůči soudu (tedy před notářem při projednání dědictví nebo písemným projevem), a to ve lhůtě do 1 měsíce od doby, kdy byl vyrozuměn o dědickém právu. Pokud je dědictví odmítnuto, hledí se na dědice, jakoby dědictví nikdy nenabyl.

 

B) Vzdání se dědictví

Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může před soudem v řízení o pozůstalosti vzdát ve prospěch jiného dědice. To znamená, že dědictví jako takové fiktivně nabude, ale v rámci své dispozice se ho vůči jinému dědici vzdá. Toto se promítne v tom, jak se dědické řízení ukončí – v usnesení o nabytí dědictví.

 

C) Výhrada soupisu

Dědic může uplatnit tzv. výhradu soupisu pozůstalosti. Tento institut slouží ke zjištění pozůstalostního jmění a určení čisté hodnoty majetku v době smrti zůstavitele. A význam? Pokud dědic výhradu soupisu neuplatní,hradí dluhy zůstavitelev plném rozsahu. Naproti tomu dědic, který výhradu soupisu uplatnil, hradí dluhy zůstavitele jen do výše ceny jím nabytého dědictví.

 

Jednání u notáře

Na závěr, když jsou zjištění dědicové, majetek a to, zda některý z dědiců uplatil nějaké ze svých dědických práv, svolá notář všechny dědice k jednání. Zde se konstatuje majetek náležející do dědictví a každý z dědiců se může vyjádřit, zda souhlasí s tím, co je řečeno či nikoliv. Pokud všichni dědicové dohodnou, tak je následně jejich dědictví potvrzeno.

 

Nabytí dědictví, musí potvrdit soud. Dědické řízení pak končí, jakmile usnesení o nabytí dědictví nabude právní moci.

 

A kolik mě to vše bude stát?

Tak jako všechno, ani to, že se staneme dědici není zadarmo. Notář, který dědictví projedná a rozhodne o něm má nárok na odměnu. Může si notář sám odměnu určit? Nikoliv! Odměnu notáře určuje vyhláška, tzv. notářský tarif. Při určení výše se vychází se při tom z hodnoty majetku zemřelého.

 

Například za řízení, kde se řešil majetek ve výši 500 tisíc korun, dostane notář 6 800 korun + 21% DPH. V případě dvoumilionové hodnoty majetku zůstavitele to bude 16 300 korun + 21% DPH. Částku hradí všichni dědicové poměrně, a to podle toho, co z dědictví nabyli.

 

Daně se žádné neplatí! Dědická daň totiž byla zrušena. A nabyté dědictví je u fyzických osob osvobozeno i od daně z příjmu.