Předsmluvní odpovědnost.
V našem právním řádu platí zásada autonomie vůle smluvních stran, tedy svoboda smluvních stran smlouvu uzavřít, rozhodnout o jejím obsahu (o jejích podmínkách). Existují však určité meze spočívajících v právech a povinnostech stran, a to ještě před samotným uzavřením smlouvy.
Poctivé jednání by mělo být základem každého právního jednání, v případě jejího porušení dochází k tzv. předsmluvní odpovědnosti stran za škodu způsobenou tímto nepoctivým jednáním.
Občanský zákoník zakotvuje 5 základních případů předsmluvní odpovědnosti.
1. Jednání na oko neboli předstíraný úmysl uzavřít smlouvu
Nepoctivě jedná ten, kdo z vlastní iniciativy zahájil jednání o smlouvě nebo v takovém jednání pokračuje, aniž má skutečně v úmyslu smlouvu uzavřít.
Motiv může být různý – například zabránit uzavření smlouvy s konkurentem či způsobit konkurentovi újmu nebo například prohlédnout si zboží, které má v úmyslu koupit jinde.
Nepoctivým jednáním není, pokud subjekt chce uzavřít smlouvu, ale neví s kým a za tím účelem porovnává různé nabídky anebo pokud osoba započne jednání o uzavření smlouvy a od počátku neví, zda smlouvu uzavře či nikoliv. Nepoctivým jednání je tedy takové jednání, kdy někdo úmyslně předstírá zájem smlouvu uzavřít (či takové jednání vyvolá či v něm pokračuje), ale skutečný zájem však nemá.
Je třeba tedy vždy prokazovat, že druhé straně chyběl úmysl, což mnohdy působí nemalé obtíže.
2. Neuzavření smlouvy „za pět minut dvanáct“
Dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod.
Může se stát, že jedna strana smlouvy důvodně očekává uzavření smlouvy, avšak druhá strana jednání o uzavření smlouvy ukončí, a to bez spravedlivého důvodu.
Spravedlivý důvod musí být posuzován objektivně (nejedná se např. o výhodnější konkurenční nabídku či změnu situace na trhu), důvodné očekávání nastává tehdy, pokud se strany již vzájemně dohodly na obsahu smlouvy a očekávání vyvolala nepoctivě druhá strana.
Nepoctivá strana druhé straně nahradí škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.
3. Nesplnění informační povinnosti
Při jednání o uzavření smlouvy si smluvní strany vzájemně sdělí všechny skutkové a právní okolnosti, o nichž ví nebo vědět musí, tak, aby se každá ze stran mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu a aby byl každé ze stran zřejmý její zájem smlouvu uzavřít. Podrobněji se však touto povinností zabýváme v samostatném článku.
4. Porušení tajemství
Při jednání o uzavření smlouvy mohou strany o sobě získat důvěrné informace. Jestliže však některá ze stran tato důvěrná sdělení prozradí či zneužije, je povinna druhé straně vydat to, oč se obohatila.
5. Způsobení neplatnosti právního jednání
Způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z takového jednání pro sebe výhodu. A co je to neplatné právní jednání? Například takové, které odporuje zákonu, příčí se dobrým mravům nebo podle něj má být plněno něco nemožného. Kdo způsobil neplatnost právního jednání, nahradí škodu z toho vzniklou straně, která o neplatnosti nevěděla.